Veletržní stánky jsou víc než jen výstavní prostor pro prezentaci firem – jsou vizitkou značky, zážitkem pro návštěvníky a často i mistrovským dílem designu. Jak ale taková expozice vzniká? Jak přilákat návštěvníky a jaké trendy dnes hýbou světem výstavnictví? O kreativním procesu i nejnovějších inovacích jsme si povídali s designérem Aloisem Mravcem, který v oboru působí už 25 let.
Jak jste se k této profesi dostal?
Architektuře a designu výstavních expozic se věnuji už 25 let. Po škole jsem krátce působil ve sklářském průmyslu, kterým byl náš region vyhlášený. Později jsem našel uplatnění v automobilovém průmyslu, kde jsem pracoval ve vývoji a naučil se pracovat s 3D programy. Díky této práci jsem dostal příležitost vycestovat do zahraničí, zdokonalit se v cizích jazycích, ale po čase mě to táhlo zpět domů.
Po návratu jsem ve svém rodném Jablonci nad Nisou nastoupil jako produkční ve firmě, která se zabývala realizací výstavních expozic. Zde jsem poznal vše, co “výstavařina” obnáší. Bylo to pro mě něco úplně nového, ale abych dokázal něco navrhnout, musel jsem nejdříve cestovat po montážích, kde jsem se učil pravidlům, jak do sebe výstavní a konstrukční systémy zapadají. S odstupem času vnímám tuto fázi jako nejdůležitější část mé praxe – díky ní jsem později dokázal vytvářet 3D vizualizace stánků, které odpovídaly přáním klientů a splňovaly jejich představy o prezentaci na prestižních výstavách a veletrzích.
Zásadním zlomem bylo setkání s panem Milanem Bašem. Nikdy nezapomenu na naše první setkání na patře malého stánku v rámci Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, kde jsme si vyměnili vizitku a to byl dá se říct počátek naší spolupráce, která trvá dodnes, už čtvrt století.
Ve výstavařině jsem objevil svět plný barev, tvarů a kreativních nápadů, které díky našim realizacím ožívají. A na to můžeme být všichni pyšní.
Můžete popsat váš kreativní proces při navrhování nového stánku – od první schůzky s klientem po finální realizaci?
Pro návrh a zpracování vizualizace je pro mě velmi důležité od začátku správně uchopit představu a požadavky klienta. Mým úkolem je seznámit se s portfoliem jeho výrobků či služeb a mít k dispozici co nejvíce vstupních informací, ideálně včetně finančního budgetu. To mi umožňuje mnohem přesněji definovat rozsah a složitost samotného projektu.
Osobně rozděluji fázi projektování na dvě části. První je návrh designu samotné stavby a druhá, podle mého názoru ještě důležitější, je forma prezentace produktů a služeb klienta. Ve výsledku vše dohromady vytvářet jednotný, vizuálně atraktivní celek.
Projekt se následně prezentuje klientovi společně s kompletní cenovou nabídkou. Pokud se návrh líbí, většinou dochází ještě k drobným úpravám, které pomáhají doladit detaily podle představ a přání klienta. Tato úvodní fáze končí uzavřením smlouvy.
Další krok zahrnuje přípravu projektu k samotné realizaci, tedy zpracování technické dokumentace pro výrobu a vyřízení schvalovacích procesů s pořadateli výstav. Celý proces končí samotnou realizací expozice a jejím předáním klientovi.
Jak přistupujete k návrhu stánku tak, aby zaujal návštěvníky na první pohled?
Každé zadání výstavního stánku je jiné a vyžaduje specifický přístup. Vždy se snažíme stánek něčím oživit a umístit na strategické místo takzvaný eyecatcher, tedy prvek, který na první pohled přitáhne zrak návštěvníků.
Tímto prvkem může být třeba podsvícené logo pomocí LED pásků, zajímavá velkoformátová grafika nebo velkoplošná LED stěna, která dodá expozici více dynamiky a pohybu. Stejně tak může tuto roli zastávat samotný exponát, například stroj, který chce klient na stánku zdůraznit.
Možností je samozřejmě spoustu, od promyšlené práce se světly a materiály až po originální designové nápady. Vždy je to o dobrém nápadu a invenci.
Jak velkou roli hraje psychologie barev, osvětlení a storytelling v designu stánku?
V tomto směru hraje opět důležitou roli klient a jeho potřeby spojené s prezentací jeho produktů a služeb. Pro mě jako architekta je důležité vědět, v jakém koloritu by se měl stánek pohybovat. Tím teď nemám na mysli jen konkrétní barvy, ale také jestli klient preferuje světlé nebo tmavé odstíny, přírodní materiály jako dřevo, nebo naopak kovové a industriální prvky, minimalistický design apod. Jednoduše potřebuji vědět, co se mu líbí. Čím více se design přiblíží vkusu klienta, tím větší je šance na úspěch
S barvami jako takovými pracuji jen v podobě akcentů a detailů, třeba použitím nějakého zajímavého nábytku, grafických stěn nebo dynamickým osvětlením, které dokáže změnit atmosféru různých částí stánku nebo zvýraznit důležitý exponát. Zároveň je nezbytné respektovat tzv. corporate identity (image společnosti) klienta, pokud ji má stanovenou.
Storytelling, v našem případě nějaká interaktivní forma důležitého sdělení v rámci prezentace na veletrhu, má určitě svůj význam, pokud je dobře promyšlený, ještě lépe zpracovaný a správně zacílený na konkrétní publikum.
Udržitelnost je v posledních letech velké téma. Jak se mění požadavky na veletržní expozice v tomto směru? A jaký je váš pohled na modulární a opakovaně použitelné stánky?
Udržitelnost je pojem, se kterým se v poslední době setkávám snad skoro u každého designu. I v našem oboru jako je výstavnictví je kladen velký důraz na použité materiály a jejich zpracování včetně recyklace. Aktuálně se stánky z hlediska designu často zjednodušují. Někteří klienti nemají potřebu fyzicky transportovat velké exponáty na výstavy, protože moderní technologie jim umožňují prezentovat produkty interaktivní formou, například prostřednictvím videí, virtuální nebo rozšířené reality. V takových případech opět přichází na řadu dobře připravený storytelling.
Klienti, kteří se účastní několika veletrhů ročně, upřednostňují jednoduché modulární koncepty designu, kde mohou některé prvky stánku opakovaně využít i na jiných výstavách. To s sebou přináší nároky na skladovací prostory, ale zároveň usnadňuje práci i mně jako architektovi. S opakovaně použitelnými prvky mohu při tvorbě návrhu dalších expozic efektivněji pracovat.
Existují podle vás materiály nebo technologie, které jsou pro tento obor revoluční?
Vždy se snažíme s postupem času objevit něco nového a pracovat s tím v našich designech a realizacích. Zkrátka se snažíme být inovativní a mít náskok před konkurencí. V našem oboru je potřeba se neustále vzdělávat a sbírat informace, protože neustále vznikají nové materiály i technologie a je důležité mít přehled.
Třeba velké LED videostěny na stáncích jsou dnes standardem, ale pro mě to byl moment, kdy díky této technologii začaly stánky jakoby „ožívat a dýchat“, získaly dynamiku a pohyb. Dnes už takové stěny dokážeme realizovat v různých tvarech a dimenzích. Myslím, že obecně LED technologie – ať už jde o videostěny, různé typy osvětlení nebo LED pásky, díky kterým se dají vytvořit zajímavé scény a efekty – byla přelomová nejen pro náš obor.
S ohledem na technologické inovace, jak digitalizace a hybridní veletrhy ovlivňují návrh expozičních stánků?
S hybridními veletrhy se setkáváme od doby koronavirové pandemie, která byla pro náš obor temným obdobím. Veletržní haly se tehdy proměnily v polní nemocnice a jsem rád, že to skončilo. Hybridní pojetí výstav zatím vnímám spíš jako takový vedlejší produkt, který vznikl právě kvůli situaci během pandemie. Ale kdo ví, možná se z něj v budoucnu stane nový trend pro mladší generace. Osobně jsem ale stará škola a myslím si, že nic nenahradí osobní kontakt a podání ruky.
Výstava je pro mě společenská událost, kde mám možnost potkat své obchodní partnery osobně, představit nové myšlenky, produkty a směry. Když se na to podívám z pohledu návštěvníka, tak kde jinde najdete vše pod jednou střechou z daného oboru než právě na veletrhu? Můžete si vše osahat, vyzkoušet stroje v akci, vidět inovace na vlastní oči. To vám žádná online verze nenahradí. Je to jako s koncerty. Občas si nějaký pustíte online, ale není nad to být přímo na místě.
A když se teď ohlédnete zpět, vzpomenete si,jaký byl váš nejnáročnější projekt a čím byl výjimečný?
Nejnáročnějším projektem pro mě byl pravděpodobně design veletržního stánku pro společnost Bühler v roce 2011, a to nejen kvůli jeho rozsahu, ale i kvůli počtu úprav. V závěrečné fázi přišel ze strany klienta požadavek na animaci kamery, která měla „projít“ stánkem všemi možnými směry. Byla to pro mě tehdy úplná novinka, protože většinu vizuálů jsme prezentovali formou statických obrázků.
V tomto případě jsem při tvorbě a designování stánku musel současně studovat nové možnosti prezentace, což nebylo úplně jednoduché, protože jsem byl navíc vázaný termínem odevzdání projektu. Nakonec ale vše dobře dopadlo a dnes díky novým technologiím zvládneme kromě různých statických vizualizací i virtuální prohlídky stánků, ať už na počítači, nebo pomocí brýlí pro virtuální realitu.
